Já to zažil. Na dlouho, předlouho jsem opustil životní styl mládí a jen pracoval a pracoval. Najednou se mi zachtělo se vrátit do mládí. Vzpomínal jsem na dlouhé přechody všech možných pohoří u nás i v zahraničí. Asi stárnu. Stárnu? To jako, že bych to už nezvládnul?
Mám rád výzvy a tohle byla pro mne výzva jako hrom. Nabalit batoh a vydat se do lůna přírody, přežít noc jen tak někde pod širákem. Užít si to. Začal jsem plánovat. Moc jsem toho za poslední roky nenachodil. Takže se dopředu loučím s větší překonanou vzdáleností. Plánuji tak 15 až 18 km denně. Kdybych zvládl víc, nikdo mi v tom nebude bránit. Na horách funguje svoboda v její ryzí podobě. Nejlíp udělám, když se dostanu někam, co nejvýše třeba lanovkou. Pak opustím civilizaci a dál už to bude jen na mě.
Nakupuji vybavení, které jsem kdysi měl, ale buď už roky zchátralo, nebo jsem je rozdal kamarádům. Po návštěvě obchodu mám sice zřejmě všechno potřebné, ale jsem o hezkých pár tisícovek chudší. Jak je možné, že jsem si všechny tyto věci kdysi byl schopen pořídit jen ze studentských úspor? To byly tak levné? Ale kdeže. Jen jsem bral život podle svých priorit. A hory tenkrát byla má priorita číslo jedna.
Takže už mám kvalitní boty, batoh, spacák, pohodlnou, samonafukovací karimatku. Místo stanu jsem dal přednost jen lehké plachtě, která se upíná mezi dva stromy, anebo přinejmenším se našponuje pomocí teleskopických turistických hůlek. K tomu jsem nakoupil nějaké oblečení, vařič, plynovou kartuši, jídelní nádobí a pořádný, multifunkční sklápěcí nůž. Doma šly nakoupené věci po odzkoušení rovnou do batohu. Když jsem jej chtěl pak zvednout na záda, poprvé jsem o svém plánu zapochyboval.
Je mi už nyní jasné, že ten přechod bude náramná dřina. Ale těším se na ni. Užiju si toho a budu rád, když se vrátím ve stavu, že se akci budu chtít znova zopakovat.